Historické nýty jsou malé cvočky vyrobené ze dřeva nebo měkkého materiálu a kovové tělo může být předchůdcem nýtu, který známe dnes.
Není pochyb o tom, že se jedná o metodu známých kovových spojů, která sahá až do doby používání tvárného kovu, například: v době bronzové Egypťané nýtovali šest dřevěných těles ventilátorů vně drážkovaných kol nýty a Řekové úspěšně odlévali velké sochy z bronzu a poté nýtovali díly dohromady. 1916, kdy britská letecká společnost H. Když V. White získal patentovaný slepý nýt, který lze nýtovat na jedné straně, stěží se dalo očekávat, že se tento nýt bude dnes široce používat.
Od leteckého průmyslu až po kancelářské stroje, elektroniku a vybavení hřišť se tento slepý nýt stal účinnou a robustní metodou mechanického spojení. Duté nýty se většinou vynalézají pro výrobu nebo údržbu koňského nářadí a když byl dutý nýt vynalezen, nebylo to příliš jasné, ale toto zařízení bylo vynalezeno v 9. nebo 10. století.
Nýtovací kůň, stejně jako podkova s hřebíky, osvobodil otroky od těžké práce a nýt také spustil mnoho důležitých vynálezů, jako například železné kleště pro měděné a železné dělníky a ovčí vlnu a nůžky. Běžně se používají nýty typu R, vějířové nýty, jádrové nýty (jádrové nýty), stromové nýty, nýty s půlkulatou hlavou, ploché, půlduté nýty, plné nýty, nýty se zapuštěnou hlavou, jádrové nýty, duté nýty, které se obvykle používají ke spojení nýtovaných částí s jejich vlastní deformací. Obecně menší než 8 mm u nýtování za studena, větší než velikost při použití tepelného nýtování. Existují však výjimky, jako například štítky na některých zámcích, které jsou nýtovány interferencí nýtu a otvoru v těle zámku.
Čas zveřejnění: 26. listopadu 2020